Další radost na cestě v podobě nové kavárny
Když jsem dneska zapínala ig, že Vám tam něco přidám, překvapilo mě, když jsem si všimla, před jakou že dobou jsem vlastně něco naposled přidala. První co mi proletělo hlavou bylo: Páni, to to tak uteklo? Přišlo mi, jako bych naposled něco přidala včera… A druhá věc byla: Jako by to vypadalo, že se v mém životě ani nic neděje… přitom opak je pravdou. ;) ♥
Chvíli jsem nad tímhle příspěvkem přemýšlela… jestli ho přidat, protože jsem přece jen chtěla, aby se ig a web točil spíš kolem psaní, knížky a inspirace pro Vás. Ale pak jsem si říkala, že tohle by přece jen pro Vás taky mohla být inspirace. ♥ Že si nemusíte vybrat jen jednu cestu a té se držet. Že nemusíte mít zkušenosti a přesto se do něčeho pustit. A že jaké poklady se dají najít po antikách. Že vám to nedává smysl… hned se k tomu dostanu :)
Víte, já strašně zbožňuju psaní, vlastně celý život si tak nějak pořád něco píšu a moci těmi řádky někoho inspirovat je pro mě prostě neskutečný pocit.♥ A to co mi pak píšete na základě přečtení knížky nebo nějakého příspěvku… jak a v čem Vám to pomohlo je vážně neskutečný a řeknu vám, že tolikrát dojatá, během těch pár měsíců, co je knížka na světě, jsem snad nikdy nebyla.♥
Navíc to, jak vás, mých milovaných čtenářů, pořád přibývá vlastně také dneska znamená, že už bych ani nemusela dělat nic jiného. Možná jen v klidu psát další knížku, za což Vám jsem neskutečně vděčná, ale…
Je tu jedno takové malinkaté ale, které se se mnou už táhne doslova od mala. ;) Většina holčiček si jako malé většinou hrály s panenkami, no ale já si nejraději hrála na paní podnikatelku a náš byt nebo chalupa se často proměňovaly v jeden velký business svět. V jednom rohu jsem měla svoji banku, v druhém módní značku, pak restauraci a kavárnu, ze žehlícího prkna položeného mezi sedačkou a postelí byl pult s prodejem kosmetiky, pak jsem měla výstavní galerii obrazů, to bylo na půdě a naše garáž se často proměňovala ve velký obchod se železářstvím. A taky jsem podepisovala knížky (na tajňačku :D vždycky jsem nějakou vzala z knihovny a podepisovala ji, jako by byla moje, trénovala jsem zřejmě autogramy :D )
Tohle byl můj svět. Moje „hraní“. Naprosto jsem to milovala a přesně takhle jsem si představovala, že to jednou bude.
Pak jsem samozřejmě vyrostla a všude možně poslouchala, díky bohu ne od moji rodiny, ale přesto všude kolem, jak si člověk má vybrat jen jednu věc, v nejlepším případě, která ho baví, a té se držet. A pak jsem objevila ty úžasné knížky o osobním rozvoji, pozitivním myšlení a tam se to také dost často objevovalo. A tak nějak si moje hlava řekla, že když se to všude tak píše, že to asi bude pravda.
Vyber si jen jednu věc, která tě baví, a té se drž. Vlastně to docela dává smysl. Když si vybereme jen jednu činnost, lépe zaměříme pozornost a tím spíš se nám pak bude dařit. Jenže, proč si určit jen jednu cestu? Jen jednu přímou linku a té se držet? Být v jedné škatulce? Pro mě je naopak moc fajn pobíhat od jedné k druhé. Vzít si z každého toho světa ten kousek, který mi zrovna vyhovuje. Který mi zrovna přijde jako dobrej. A přesně o tom je i jedna z kapitol knížky Co mě naučil Mňaukísek.
A i když by mě teď mohla živit jen knížka, za což Vám jsem neskutečně vděčná… Já mám těch radostí víc.♥ Já totiž kromě psaní strašně zbožňuju podnikání obecně, vystupovat mimo svoji zónu komfortu, zase objevovat a učit se nové věci… je to tak vzrušující (lepší slovo mě vážně nenapadá).
Někdo se nových začátků bojí, raději je v té své bublině a má pevnou půdu pod nohami, a je to v pořádku, pokud to tak cítí, však proč ne, ale mě právě něco takového naprosto ubíjí. Ale být zase na startovní čáře, v úplně nové disciplíně a nevědět, padat na zem, objevovat a učit se… je prostě boží, vážně i ty pády, chyby a problémy.
Vlastně, když už jsem u problémů, já je prostě vnímám jinak. Vždyť problémy jsou spíš naši pomocníci. Problémy přinášejí příležitost. Pomáhají nám růst a nutí nás překonávat sami sebe. Uvnitř každého problému leží vzácná příležitost zlepšit věci kolem nás a vlastně i nás. Každý obtížný úkol je ve své podstatě příležitost učit se. A vyhýbat se problému vlastně znamená vyhýbat se růstu a vývoji. A to je škoda, ne?
Sice občas nevím, kam chci pořád růst, ale prostě mě to baví. Už jsem asi taková. A jsem ráda, že jsem na to celkem brzo přišla. Vlastně mě to baví všechno teď tak, že se už zase budím sama od sebe v pět hodin ráno a nemůžu se dočkat, co dneska přijde. Už zase jsem tak nabitá vším tím novým, že mi naprosto nesnesitelně elektrizují vlasy a já je můžu nosit jen v copu nebo s hodně silným lakem na vlasy :D
A už zase si dokážu daleko líp plánovat čas, vlastně mi přijde že ho mám mnohem víc na jiné činnosti a práci, vyřizování emailů a balíčků (to je možná tím brzkých vstáváním :D ), že ho zbývá spousta pro mě, rodinu a klidně na celodenní dovádění s Alekouškem, za kterým jsem byla dneska od sedmi od rána do šesti do večera. A jsem tak plná nápadů do každé nové stránky knížky, která se najednou jakoby sama píše a na kterou se mě často ptáte. Takže tímhle tempem bude zřejmě brzy :)
A co mě už v pět ráno tahá z postele? Moje nová radost a to je kavárna, kterou s přítelem brzy otevřeme. ♥ A ne, neplánovali jsme to, nějak si nás to samo našlo. A ne nemáme s tím absolutně žádné zkušenosti. Ne, nevíme do čeho jdeme. A ano, přestavujeme si to jako Hurvínek válku. Ale máme nadšení, obrovský a v praxi ověřeno, že to naprosto stačí.
Celý leden, nebo abych byla přesnější od 11.1., byl vlastně dobou příprav, zjišťování, chození po úřadech, plánování a snění. Obrovského snění to je nejdůležitější :). Často nad lahvemi šampaňského, přitom se sní a plánuje nejlíp. A teď už nastává (snad, ale tuším, že nějaký ten úřad stejně ještě navštívím :D) část zvelebování, zútulňování, hooodně natírání a hledání po antikách od poliček po hrnečky, abychom vytvořili místo, které si člověk prostě zamiluje, naprosto tam vypne a zlepší se mu den. Ať už nad šálkem horké kávy a nebo našlehaného mléka (to prostě nesmí chybět). A kde bude to, co mi všude tak chybí hoodně houpaček a světýlek.
No a protože to můžeme dávat do kupy i díky Vám, říkala jsem si, že se o to chci s Vámi podělit. Vždycky mě strašně na ig baví, když někdo do stories přidává, když si zařizuje byt a podobně. A protože nás taková větší zařizovačka čeká, rozhodla jsem se to přidávat taky :) Doufám, že Vás to bude bavit. ♥
A taky tím chci trochu ukázat, že to jde dělat i jinak, že nemusíte jen naběhnout do známých obchodů a tam vše nakoupit a utratit sta tisíce, ale že se dají objevovat různé poklady po antikách a starožitnostech od nábytku po většinu dekorace. A že co udělá štětec a barva. A že nemusíte čekat na ten správný okamžik, ale vrhnout se do věcí klidně po hlavě. A že vážně nemusíte mít zkušenosti, ale stačí nadšení. Strašně se těším :)
Ale nebojte, dál budu přidávat hlavně příspěvky, které by Vám měli být inspirací. A dál budu psát další stránky do druhé knížky, abyste ji co nejdříve mohli držet v rukou.
S láskou hodně nadšená Elen ♥