Co pro mě znamená pětiletý deník Tam a zpět?

Asi tak od května (vlastně, počkat, vím to přesně, protože jsem si ten den poprvé zapsala… takže od 9. května :) ) mám pětiletý deník Tam a zpět a musím říct, že ho prostě zbožňuju a stále se „držím“  a poctivě si každý večer najdu chvilku a zapisuju odpověď na otázku ♥♥♥ Je pro mě až neskutečný, jak vám ty otázky přichází jakoby ve správný čas, a jak se budu moct jednou (respektive za pět let otočit) a uvědomit si skutečně tu svoji cestu, vývoj :) Deník mě dokonce nadchl tak, že jsem si Janičku, která za ním stojí, pozvala do Rozhovory s nečekateli ♥♥♥ A mám neskutečnou radost, protože jsem se stala hrdou ambasadorkou deníku ♥♥♥ A jako ambasador jsem dostala otázku, co pro mě vlastně znamená Tam a zpět? A jaké je moje odpověď?

“Tam a zpět je pro mě kouzelný způsob zachování krásných
vzpomínek, myšlenek, zážitků, ale také různých strastí,
které život občas přináší, ale jen díky kterým jsme dnes
tam, kde jsme ♥ Je pro mě až neskutečný, jak vám ty otázky
přichází jakoby ve správný čas. Třeba otázka z 15.května
– Kdy ses cítila opravdu šťastná? – mi vyšla na den, kdy jsem
se dozvěděla, že v listopadu budu dvojnásobnou tetou ♥”

A teď vám ještě něco řeknu k fotečce. Vy mi totiž často píšete krásné zprávy do directu, ale takové s mylnou představou… Zní to…  Jako bych jen vytáhla foťák, udělala jednu fotku, dala ji na soc. sítě a konec tečka. Ale,  takhle to vážně většinou není. :D Ono jen ji vymyslet a najít vhodné prostředí někdy trvá a zrovna příběh téhle fotky s deník, pro představy stojí za zmínku.

Když jsme se domlouvali s Janičkou, plán byl pak jasný, udělat o víkendu fotečku (představu jsem měla tak nějak v hlavě) a do neděle ji poslat, aby v úterý vyšla. Jo, obě jsme se těšili, jak pěkně jsme si to naplánovaly:D

Začalo to tak, že v sobotu měl přítel první zápas, takže klasická nestíhačka, že stihnout poslat balíčky radosti pro Vás a najít si čas a prostor na focení, by byl nadlidský úkol, takže jsme to nechali na neděli.

V neděli na padnutí. A tak nedalo se nic dělat, popadli jsme kola a vyjeli kousek od nás, kde jsem si vytipovala ta správná slámová kolečka s krásnou přírodou v pozadí. Dojeli jsme tam a kolečka nikde :D Tak, že zkusíme najít nějaké jiné… projížděli jsme okolím přes hodinu, než jsme aspoň nějaké našli.

Při montování stativu jsem zjistila, že jsem zapomněla ten čudlík, který přišroubujete, abyste se nemuseli bát, že vám foťák spadne a rozbije se. Takže jsme ho zabezpečovali vším možným, co jsme našli, ale dali jsme to.

Pak jsme začali fotit (to že po vás/kolem vás lezou pavouci a kdo ví co ještě, asi není potřeba zdůrazňovat), ale po sedmi fotkách, foťák přestal reagovat… Ano, zapomněla jsem ho nabít :D Takže jsem moooc věřila, že aspoň nějaká z toho půjde a vydali jsme se domů. Doma jsem dala foťák na nabíječku a po chvíli zjistila, že z těch sedmi fotek, mám na čtyřech useklou hlavu. A zbytek (ty tři) šel, ale šel, ono chvíli trvá, než se udělá fotka, co mně se líbí (já na tý fotce nahoře třeba vidím zmuchlaný šaty, jsou mi vidět kalhotky, v ruce je vidět, jak přítel drží čudlík pro snímání fotek, a ty naše ruce/nohy taky nejsou nejpřirozenější) :D Jenže ta představa, že bychom měli zase nasednout na kolo a přefotit to… no vážně ne. :D

A včera, kdy jsem měla fotku s pár řádky zveřejnit, měl přítel nehodu a já měla myšlenky v hlavě všelijaké… a tak sednout si k počítači a napsat těchto pár řádků se mi prostě ani nechtělo a asi bych to ani nedokázala a když… tak by to pro mě úplně ztratilo význam… a to jsem nechtěla. Takže to píšu až ♥

Takže takhle to často v tom životě je. A přesně takový je i deník. I když se tváří jako dokonalý (to provedení tedy vážně je), ve skutečnosti je spíš opravdový. Otázky tam nemáte jen krásné, načančané, povrchní… Občas se musíte skutečně hluboko zamyslet a tím pádem, přemýšlět i o té své cestě životem, po které kráčíte. A to se mi na něm líbí asi nejvíce. ♥♥♥

A co Vy? Znáte Pětiletý deník Tam a zpět? Dejte mi když tak vědět.

S láskou Elen ♥