Dneska je to přesně rok, co mi přišla knížka poprvé domů ♥
Tak dneska je to na den přesně rok, co mi přišel Mňaukísek, respektive knížka poprvé od Vazárny domů (a jen tak mimochodem, nikoho lepšího jsem si na spolupráci, kdo by mi vázal každou jednu knížku, ani vybrat nemohla #dekuju a jestli je neznáte, určitě k nim mrkněte na web #jsounejlepsi) ♥ Krásně zabalená do recyklovaného papíru a ovázaná červenobílým provázkem ♥ Úplně to vidím před očima ♥ Ještě tedy nebyla v prodeji, to jste si museli počkat do dubna, protože tam bylo ještě pár úprav a stavěl se mi celý web. Ale bylo to poprvé, co mi přišel domů první výtisk na ukázku a já ho konečně držela v rukou ♥
Jak o mně možná z různých článků víte, moc si různá data, výročí, prostě všechno kromě narozenin nepamatuju a ani to nepočítám :) Ale na tohle jsem si před rokem dala upomínku do telefonu. Abych nezapomněla. Abych si to připomněla. A bylo strašně roztomilý, když mi dneska kolem šesté zapípala a já zrovna byla celá bílá od malování ♥
Zvláštní je, že mi to nepřijde ani jako rok. Víte, jak se někdy tak ohlédnete a řeknete si: „Ježiš to bylo před rokem, mám pocit, jako by to bylo včera.“ Tak ale přesně takhle to necítím, naopak mi přijde, jako by mezi dobou kdy mi přišla knížka poprvé domů a tím co je dnes uběhlo minimálně pět let. Protože za ten rok jsem měla tolik zážitků, vjemů a dojmů, že bych Vám přísahala, že se to přece za jeden jediný rok nedá stihnout. To asi proto, že jsem se držela hlavního hesla knížky: Nečekej na zítra.
Život se skutečně neměří lety, nebo počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které Vám vzali dech. A já těchhle chvílí zažila za poslední rok tolik, že to ani nechápu ♥
Kdybych si ale mohla přece jen vybrat, věřte, že bych tu toho mýho chlupáčka měla nejraději u sebe. ♥♥♥ A klidně nic z toho nezažila… Pořád mi strašně chybí. A myslím si, že asi vždycky chybět bude. ♥♥♥ Pokud ale ztratíme někoho, na kom nám opravdu záleželo… neopustí nás tak docela, jen se přesune na speciální místo v našem srdci a tak je s námi vlastně na pořád. ♥
Ale jak píšu v knížce, někdy prostě neovlivníme, co se nám v životě stane, ale můžeme ovlivnit to, co si z dané situace odneseme. A já jen chtěla, aby to, co mě za ty dva roky naučil, nezapomněla a abych to poselství předala a podělila se o něj s co nejvíce lidmi/čtenáři a to, že…
(z knížky)
Být v životě šťastný je vlastně strašně jednoduché. Stačí, když budeme poslouchat svoje srdce víc, než svoji hlavu. Když budeme věřit na zázraky a hodně snít, i kdyby nás ostatní měli třeba za blázna. Když budeme vděční za maličkosti všedního dne. Když budeme objímat ty, na kterých nám nejvíc záleží a třeba kvůli nim odložíme práci na později a radši si vychutnáme krásu přítomného okamžiku. Když budeme hlavně sami sebou a občas nezapneme sociální sítě. A hlavně, když konečně otevřeme tu konzervu.
A jak mi často píšete ve zprávách: Mňaukísek by byl pyšnej ♥ A to je prostě nejvíc.
A tak děkuju za Mňaukíska, za Vás a za tenhle skvělej rok. A zítra pro Vás budu mít malé překvapení, pokud nezapomenu :)
Objímám, s láskou Elen ♥