Život není “až někdy příště”, je teď a tak je potřeba si ho užít

Tak jsme dneska byli u vody a najednou se s přítelem bavíme – já, že se mi ani domů nechce, že bych tu nejradši přespala (strašně ráda totiž spím venku♥), ale že (ne)můžeme, protože tady vlastně nemáme všechny věci na přespání a otáčet se pro ně domů se nám nechtělo… A přítel, že by si nejraději dal vychlazené pivo, ale že (ne)může, protože jsme byli autem…

Pak jsme si všimli chatek opodál a napadlo nás, že bychom tam mohli přespat, že by to naše „nemůžeme“ vlastně vyřešilo… jenže pak nám hlavou prolítlo, co všechno nemáme a že by bylo lepší to nechat na někdy jindy, na někdy ideálnější jindy, kdy budeme víc připraveni… a pak nám ve stejnou chvíli došlo, jak to s tím „někdy“ často bývá, a vlastně je to i hlavní myšlenka knížky Co mě naučil Mňaukísek – nečekej na zítra, právě v těch drobnostech :) 

A tak jsme se rozhodli nečekat a teďka vám píšu z chatky od vody a je to tu prostě boží :) Naše auto je vždy naštěstí takový náš druhý domov, takže dost věcí jsme tam našli jako třeba oblečení na převléknutí a když se nebojíte mluvit s lidmi kolem a říct jim svůj příběh, i když je to jen spontánní přespání u vody, pomoc se vždycky najde, pro nás třeba v podobě zubní pasty a sprcháče od „sousedů“ :) 

A já si teď aspoň zase potvrdila, jaký má ta myšlenka z knížky smysl, a že je to opravdu důležité. Život totiž není až někdy, je teď a proto je potřeba nečekat na dokonalost, ale namísto toho žít pro přítomnost a tu si naplno užít právě v těch drobnostech, ať už jde o cokoli, třeba spontánní čtvrteční přespání u vody :)

S láskou Elen ♥